Slovenská rozmanitost a začlenění

Slovenská rozmanitost a začlenění ve všech směrech

Kdybyste měl někomu několika slovy popsat komunitu LGBT+, co byste řekl? Že je tolerantní? Vřelé srdce? Vítání? Nebo všechno výše uvedené? Určitě se dá říct, že je tu o něco více lásky a porozumění než obvykle. Pro někoho však všechny tyto skvělé vlastnosti přebíjí jedno další slovo - odtažitost.

Mluvíme o lidech, kteří se nejen identifikují jako queer, ale také žijí s postižením - fyzickým, mentálním nebo jiným. Ačkoli se vám to může zdát překvapivé, skutečnost je taková, že se tyto dvě oblasti často překrývají. Podle průzkumu Movement Advancement Project (MAP) z roku 2019 má téměř 3 až 5 milionů lidí z komunity LGBT+ nějaký druh postižení. Tento průzkum byl proveden pouze ve Spojených státech, takže skutečné celosvětové číslo je ještě vyšší. Přestože je jejich počet vysoký, jsou tito homosexuálové vidět jen zřídka. A nemluvím jen o reprezentaci mimo komunitu, ale také uvnitř ní, například na různých duhových akcích.

V čem je tedy problém?

Rozlousknout tento oříšek je poměrně jednoduché. Není to tak dávno, co byli postižení většinou v azylových domech nebo podobných zařízeních, bezpečně izolováni od "normálního" zbytku světa. Dnes se situace naštěstí změnila, ale myšlení některých lidí se nezměnilo. Mnozí proto stále považují postižené za osoby na mentální úrovni dítěte, což je ve většině případů naprosto mylná představa. Společnost automaticky nepředpokládá, že tito lidé mohou vést jakýkoli sexuální život, navíc pokud nejsou zrovna heterosexuální.

Často se lze setkat s případy, kdy okolí nebere vážně odlišnou sexualitu nebo genderovou identitu člověka. Považuje se pouze za fázi, která brzy pomine a která je způsobena právě "zmatkem" způsobeným zdravotním stavem.

 

Dalším důvodem jsou architektonické bariéry. Společnost s těmito lidmi příliš nepočítá, a tak se neobtěžuje zajistit jim bezbariérový přístup do prostor. Bohužel se to často týká akcí LGBT+ (duhové festivaly, kavárenské diskuse, večírky, někdy i pochody hrdosti).

Jak uvedla psycholožka Katy Franek v rozhovoru pro Queer Slovakia, mnoho LGBT+ lidí čerpá sílu z komunity, která má pro mnohé status rodiny. Zkuste si představit, že takovou sociální izolaci, jakou jsme zažívali během výluky, byste zažívali běžně a většinou byste se ani nedostali ke své homosexuální rodině.

 

Jaké jsou všechny překážky a jak je odstranit?

Největší překážkou, kterou bychom měli po přečtení tohoto článku okamžitě odhodit, jsou předsudky. Nic neodradí postiženého člověka víc než nepříjemné pohledy nebo zjevné překvapení.

Situaci ještě více komplikují výše zmíněná místa, kde se komunita LGBT+ může scházet. Co se týče přístupu pro všechny, nejsou veřejné prostory na Slovensku obecně nijak špatné. Proč to tedy v rámci inkluze nezměnit? Jak? Často je to snadné. Pokud pořádáte duhovou akci, ujistěte se, že se všichni mohou dostat do místa konání a že tam mohou fungovat do značné míry samostatně. Problémem mohou být i takové "maličkosti", jako je jeden schod uvnitř nebo "útulné" prostory, které jsou pro mnoho lidí stísněné a nepřístupné. Je jasné, že organizátoři nemají vždy k dispozici dokonalé prostory, ale při hledání přístupných prostor by nemělo jít jen o představu přehnaného luxusu, ale o samozřejmost. Nejlepší by bylo, kdyby organizátoři komunikovali přímo s někým, kdo s tím má zkušenosti a kdo může nepříznivou situaci také vyřešit.

Annie Segarra - Zpřístupněme Pride

 

Proč bychom to měli napravit?

Celosvětově se prezentujeme jako milující a otevřená komunita. Jako skupina lidí bez předsudků o genderové identitě, sexuální orientaci, rase atd. Proč bychom tedy měli vynechat zdravotně postižené? Mnozí z nich tvrdí, že se v komunitě LGBT+ cítí mnohem lépe a bezpečněji. Uvádějí, že se jim dostává většího pochopení ze strany queer než ze strany ostatních. Je to právě proto, že víme, jaké to je být utlačován na základě toho, kým jsme. I přes tuto skutečnost se však mnozí z nich obávají, jak je duhová komunita přijme a zda jim budou dostatečně dostupné. Tím bychom mohli přijít o významnou část naší komunity, což by byla jistě škoda. Pokud tedy budeme zahrnovat všechny bez rozdílu, můžeme se z toho nejen poučit, ale také dosvědčit, že jsme komunita, která drží při sobě. Ale co je nejdůležitější, nikdo nikdy nemusí být na prvním "rande" šokován, protože druhá strana nečekala, že váš zdravotní stav je tak skutečný .

Na zastoupení v médiích záleží!

Jessica Kellgren-Fozard

Jessica je poměrně známá LGBT+ youtuberka a aktivistka, která zaujme nejen svým úžasným vintage stylem, ale také skvělým obsahem svých videí. Na svém kanálu se věnuje mnoha queer tématům a v poslední době také těhotenství, protože s partnerem čekají dítě. Velká část jejích videí se také zabývá zdravotními problémy. Sama špatně slyší, má několik diagnóz a chronických onemocnění, takže její videa jsou opravdu dobře zpracovaná, autentická a hlavně naučná.

Aaron Philip pro Moschino

 

Transgender modelka bořící módní stereotypy - i tak bychom mohli popsat tuto okouzlující osobu. Její kariéra nabrala na obrátkách teprve nedávno díky jednomu z jejích příspěvků na Twitteru. Vzkaz byl jasný. Když ji objeví modelingové agentury, je pro všechny konec, protože nastal čas skutečné rozmanitosti a inkluze. Za tu dobu již stihla spolupracovat s několika světovými společnostmi, například Elite NYC a Moschino. Nezůstává však jen u poukazování na nedostatky v módním průmyslu. Na svém Instagramu pravidelně pomáhá vybírat peníze na pomoc ostatním v nouzi.

 

Syndrom přetažení

Jak všichni víme, Drag je místem sebevyjádření, kde neexistují žádné hranice. Tato umělecká skupina složená z Drag queens a králů s Downovým syndromem to skvěle ukazuje. Začínali jako malá taneční skupina v Londýně. Postupem času se z undergroundových vystoupení stali vystoupeními nabitými velkou energií, s nimiž na svých nablýskaných lodích procestovali velkou část světa.

 

 

Zdroje

respectability.org, trevorspace.org, teenvogue.com, pinknews.co.uk, culturedevice.org, bitchmedia.org, uniteuk1.com, pinterest, gcn.ie

queer.sk